VÝSTAVA OBRAZŮ "AŽ TAM KDE BYLA, JEN PUSTINA" NENÍ O TMĚ, JAK BY SE MOHLO ZDÁT.

SLOVO PUSTINA V NÁS MŮŽE VYVOLÁVAT SPÍŠE NEGATIVNÍ KONOTACE.

AŽ TAM KAM DOJDU, AŽ TAM KAM DOJDETE VY, MY VŠICHNI, NUTNĚ NARAZÍME NA SVOJI PUSTINU.

ALE PUSTINA NÁS NEOHROŽUJE, PUSTINA NÁM NABÍZÍ JINOU PERSPEKTIVU, JINÝ ÚHEL POHLEDU.

MOŽNÁ UZDRAVUJÍCÍ, MOŽNÁ OBJEVNÝ, MOŽNÁ NÁM OTEVŘE HLAVU ANEBO SRDCE.

PUSTINA UKRÝVÁ KRAJINU NAŠEHO SRDCE.

TATO VÝSTAVA JE O TOM JAK ŽIJEME, JAK MILUJEME , JAK SE RODÍME, JAK UMÍRÁME. JE O TOM, KÝM JSME, KÝM BYCHOM CHTĚLI BÝT, JE O TOUHÁCH, LÁSCE, SNECH A SPOLUBYTÍ.

POKUD JE TO TAK, ŽE VEŠKERÉ UMĚNÍ VYPRÁVÍ, TAK MOJE PŘÁNÍ JE STEJNÉ. A TO, ABYSTE ZAHLÉDLI RADOST A LÁSKU